na Blog.cz

Můj momentální život je totální chaos.(Jo a ahoj všichni)
Plácám se v učení,i když mám teď dva dny volno.Nevím proč,vždycky když jsem ve srabu vzpomenu si na jedno přísloví:Učení je jako plavání.Povolíš-li na chvíli,vrátíš se o míli.No,já nějak neumím moc plavat.(mám na to i potvrzení od tělocvikářů!).A tak se tak nějak plácám a mám myšlenky na úplně jiný věci,než tu zlosynskou němčinu a logařiťmické funkce v matice.Vždycky když "MUSÍM" něco udělat,vždycky si najdu něco jinýho na práci.třeba psaní článku do novin.Nebo myšlení na Sempaie(mé denní snění pak zabírá 90% volného studijního času).Překlady(Dokončila jsem první volume Kurosagiho^^).A čtení.Hlavně čtení.Poslední knížka,kterou jsem četla se jmenovala Tracyho tygr.Jo,jsem neznaboh,že jsem si jí půjčila až teprve teď.Nevím jestli je to tím,že jsem natvrdlá,ale já tu kníéžku až do posledního slova moc nepochopila.Jistě,příběh jsem pochopila ale ta hlavní pointa mi unikala.Ale je zvláštní,jak někdo dokáže jedním slovem změnit celý váš pohled na knížku.Jak vás dokáže krásně trknout a přinutit se usmát.Že vám to tak dojde a uvědomíte si,že možná spousta věcí v životě je taky tak jednoduchá,jen si je komplikujete.
A vlastně ani nevím co jsem chtěla říct...
Jen že mám taky svýho tygra:)

Možná jste o tom neslyšeli.I když ono když už běží v televizi spoty a plakáty jsou i na tramvajích,tak si všimnete.Jen do doby zhruba tak před dvěma měsíci,jsem ani já o existenci tohohle světového bestselleru neměla ani páru.Stejně jako většina lidí v mém okolí.A ano život běžel dál,než jsem k narozeninám od Sempaie dostala knížku jménem
Hunger Games:Aréna smrti.
Popravdě jsem si v ten moment řekla co to je za děsnej název(a upřímně,kdybych to nedostala jako dárek a měla bych i v knihovně půjčit Vražednou pomstu nebo Sílu vzdoru asi bych se nad tím jen pokřižovala) a co to musí být za hrozný béčko a ptala jsem se sama sebe,jestli to Sempai nekoupil třeba někde na nádraží v trafice...což já samozřejmě vím že nekoupil,ale šok pro mě byla i zvláští obálka s velkým zlatím ptákem v obruči.Řekla jsem si,že snad jednou se k tomu odstanu i když Sempai tvrdil,jak ho to dostalo a jak je to skvělý.O tři dny později jsem jako omráčená seděla na intru na pokoji se slovy:Potřebuju další díl.
Ráno jsem si to vzala do autobusu,odpoledne na intru už jsem měla přečteno.Zhruba 230 stran jsem přelouskala snad nejrychleji ve svém životě.Bylo to jako droga,s kažodu kapitolou návykovější,kde už vám ale ani větší dávka nepomáhá ukojit chtíč...

Už asi dva týdny piju jen vodu a ráno čaj. Víte držím dietu :D Řekla jsem si, že budu hroooozně sexy do bikin a tak to začalo. A musím říct že jím zdravěji, pravidelněji a je mi celkově líp ^^

Hraju The sims 3 - zase jsem se k hraní vrátila a pařím jako o život :DD

Maturiťák - né můj ale mé sestry. Žjůůůva, už mám i šaty! Takový rožový, splívavý nad kolena ^^ Ale ještě nemám boty -.- Budu mít obyč. černý lodičky, ale mamce se zdali všechny, které jsme viděly, moc vysoké >< Chjo!

Moje wow mánie pokračuje - už mám přečtený tři knihy a poprvý mám postavu na 85 levlu! ^^ :33333 Dneska jsem si koupila WoW komix XD

Minato Kushina - závislák stále jsem ^^ Minato je pro mě už nějakej ten rok největší krasavec a Kushina je prostě dokonalá :3

Anime a manga - poslední dobou čtu jenom mangy. Avšak rozkoukala jsem i jedno anime - Bakemonogatari :3

Hry - na ntb jsem rozchodila Syberii a Zoufalý manželky. Na stolním PC zase Rayman Multiplayer :D

Škola - nic moc. Aj mi moc nejde, čj taky... Zato v M jsem docela dobrá :D

Oblíbenost - jedna dívčina ze třídy si do Inspirativních lidí na FB dala mě :DD Dobře já xD

Jsem unavenááá~ :3

Víte,je to zvláštní.Blog.cz hází tolik témat týdne s filosofickým zamyšlením,hloubkou,ze který by se dala napsat knížka a já stejně od začátku toho,co Témě týdne běží an tomhle téma čekám(což je hodně času přiznejme si).Vlastně ani nevím odkud bych začala,protože ještě tak před rokem a půl pro mě bylo MHD jednou velkou neznámou,protože do školy jsem se zásadně dopravovala pěšky(autobus sice jezdil ale na moje pozdní vstávání až moc krutě brzy).A tak se s mým příchodem začala psát i má historie s MHD.Ono vám to asi bude znít vtipně,ale ježdění tramvajemi a trolejbusy bylo od začátku a ještě pořád je jedním z mých nejmilejších(byť ne aktivitou překypujících) koníčků.Jelikož nemám lidově řečeno "koule" sednout na autobus a jet do Zhoře(ale tam se jednou taky podívám,fakt že jo!),tak si musím vystačit s tím světem,kam až troleje vedou.Je to takový malý dobrodružství v džungli betonu,kde sedíte nalepený na okýnku a opravdu všem musíte připadat jako vidlák co je ve městě poprvý,protože ho rozhodí každej McDonald za oknem.Ale ěm to přijde kouzelný.Prostě jet do "neznáma" kde když se ztratíte,stačí vám jít podél trati a zpátky vždycky treféte(nebo když máte tu správnou trpělivost počkat si pět minut na další spoj).A ta trpělivost je ejdna z věcí o který mě MHD připravilo.Ze začátku jsem nechápala lidi,co dobíhali tramvaj sprintem na půl kilometru,když jim za pět minut jela další a pak jenom nadávali když jí nestihli a div z toho smogu nevykašlali plíce.S odstupem několika měsíců jsem tento názor změnila na "PANEBOŽE KDY UŽ TO POJEDE JÁ TADY UMŘU ČEKAT JEŠTĚ TŘI MINUTY".Házím neuvěřitelný sprinty abych se zasekla ve dveřích a mám ze sebe skvělý pocit zadostiučinění když jsem v teploučku a vím že za pár zastávek bude ta moje(kde mě vykopnou na ten stejnej mráz,před kterým jsem se snažila utýct,ale to už můj pohodlým nakažený mozek nevidí).A proč se mi vlastně nechce čekat?Zaprvé-nepříznivé vlivy počasí(Jezismankotku,sněhová kalamita s pěti centimetry sněhu a šíííííílenej mráz,kdy kluci z intu choděj mikinách....zřejmě mám špatnou termoregulaci).Zadruhé-nuda(já se umím zabavit,ale když víte že máte jen pět minut,tak nemá ani smysl začít počítat červený auta nebo vytahovat knížku z batohu).Zatřetí-lidi na zastávce.K lidem v MHD bych ráda něco řekla.Nechci je nějak zaškatulkovat,což je sice už pozdě protože škatulky už mám,ale věřte tomu,že v městských dopravních prostředcích potkáte ty nejzajímavější lidské existence-přes totálně sjetého paranoidního chlápka,přes sluníčkovou babičku až po politického vězně co vám musí o svém trudném osudu povídat,protože jste ho chtěli pustit sednout.To asi za odměnu.Na co si skoro všichni stěžují jsou důchodci.Hádám,že jsem potkala i horší i když někdy se právě ti starší spoluobčané,do kterých byste to ani v nejmenším neřekli dokážou rozlítit tak že....nebo spíš jako babička v následujícím videu:

Ale není to jen jejich devíza.Nechci vypadat nějak zatrpkle a zapškle a opravdu mi není sedmdesát,ale musím si flusnout na svojí generaci.Nehledě toho,že když už posloucháte něčí rozhovory na zkrácení chvíle,tak mi přijde že moji vrstevníci vedou absolutně ty nejdebilnější plky co lze slyšet,ale maj taky několik odpornejch zvyků,za který bych je mlátila tyčí na přehazování kolejí.Třeba to že jedete JEDNU zastávku(zvlášť tu kterou tramvaj ujede za minutu) ale zasednete poslední volný místo aby se vaše prdelka v leopardových legínách,kterou hrdě vystavujete,jelikož si neumíte vzít dost dlouhý tričko, byla v pohodlíčku a hledíc do svýho "ajfounu" ignorujete ztrhanou ženskou se třema dětma která se je nějak snaží udržet aby se všechny nerozplácly na předním skle,až tramvaj zastaví.Nebo tu stařenku o holi,co se k tomu místu belhala už tři zastávky předešlý.A úplně nejodpornější....jsou ty žvejkačky,který lepíte zespoda na sedačku,ale jak hřeje topení tak se roztečou a obyčejně tak strávím týden v kalhotech se žvýkačkou na pr*eli.A řekněte mi,že tohle dělaj důchodci,já žádnýho neviděla.I když kdoví,třeba jsem tu babičku rebelku přehlídla.
Pokud bych směla vyjádřit ještě svůj osobní názor na konkrétní dopravdní prostředky,osobně preferuji trolejbus,protože má nejpohodlnější sedačky,moc lidí jím nejezdí a je tam takový intimčo....nejradši mám teda místo za takovým tím "neprůstřelným" sklem u zadních dveří...a samozřejmě u okýnka.Odtama pak zasněně hledím na vločky jak lehce poletují,nebo na zvířátka na poli...ne počkat,to je zase v autobuse.A navíc v trolejbusech občas člověk zažije nějaký vzrůšo.Jako když v zimě zamrzly dveře a nešly zavřít,ale řidič i tak jel.Byla jsem šťastná,že v tu chvíli nestojím.
A ono všeobecně ty poruchy se dějou vždycky,když to nejmíň pořebujete(jedna nejmenovaná osoba mi řekla,že mám v sobě asi elektromagnetický pole,protože do čehokoliv nasednu to bouchne nebo se vybourá...).Zvlášť když pospícháte na autobus...A OPRAVDU NUTNĚ...a spadnou troleje.Nebo trmavaj vykolejí.Nebo do ní nabourá auto.Nebo najednou zmizí řidič(jo i to se stalo,asi se teleportoval,fakt nevím jak.).
A nakonec se vám svěřím se svým největším snem...i když on to není ani tak sen,jakožto spíš zlosynská touha zakořeněná hluboko v mém já.Víte jak se na některejch zastávkávh vyměňujou řidiči,protože jendnomu skončila šichta?V ten moment,když tam tak sedím a pozoruju to,jak ta řidičova kabina prázdná,zhostí se mě hrozná touha...naběhnout tam a tu tramvaj prostě ukrást.Odjet s ní i s pasažérama.Teda ukrást asi přímo ne,já bych jí pak zase vrátila.Ale prostě mě láká ujet s tramvají.Tak až o tom jednou třeba uslyšíte ve zprávách....tak víte kdo to má na svědomí^^

Takže napsala jsme si na Zeměpis referát o Japonsku - nic jsem neokopčila, vše jsem psala svými slovy.

Jinak všude mám počeštělý překlad, aby mě učitel nezabil :D Všcehny infomace nejsou úplně dokonalé

Tento stát leží na hranici tří tektonických desek a tudíž jsou zde častá zemětřesení a vlny tsunami. Nejvyšší hora je Fudži, japonsky známá jako Fudži-san. A Japonsko jako takové začalo být obydlováno už 500 tisíc let před Kristem.

Jak vzniklo Japonsko podle pověstí?

Pomohly ji vytvořit dva bohové - Bohyně Izanami a její manžel Izanagi. Společně vytvořili Zemi a vše s ní spjaté. Poté začala Izanami rodit děti, jenže když se jí narodil bůh ohně, Izanami zemřela. Její muž Izanagi jí šel se zármutkem hledat až do podsvětí, jenže když spatřil skomírající ženu a ona jeho, rozzlobila se a nařídila Izanagimu, že musí každý den zabít 1000 lidí. Izanagi musel souhlasit, ale také přísahal, že se vždy za jeden den narodí dalších 1500 lidí - a tak vlastně vznikla smrt a narození.

Mytologie Japonska je velice rozmanitá, takže jí zde nemůžu říct celou.

Když někdo řekne gejša, samuraj nebo ninja, snad každý si dokáže představit co to je.

Gejša je profesionální společnice, která si díky znalosti tradičního umění, schopnosti konverzovat a přitom zůstat tajemná, dokázala získat na svou stranu zámožné japonské muže. Toto povolání se zrodilo v 17. Století a přechovává se dodnes. I když Gejši už ztratili svůj původní význam, a spousta z nich pracuje ve vykřičených domech anebo jako číšnice, spousta z těch pravých gejš můžete najít ve starobylém Kyotu.

Stát se gejšou není vůbec jednoduché. Žena má přísný trénink, při kterém si musí dokonale osvojit tanec, zpěv, hru na hudební nástroj, naučit se zdvořilému a urozenému jazyku, zvládnout správný a ladný pohyb a mnohem víc. Mladým, dívkám, které se na gejšu učí se říká Maiko. Nosí kimono, volný pás obi, zdobený límeček a charakteristický účes.

Když se stanou opravdovou gejšou (geiko), zdobný límeček vymění za bílý.

Ač by se mohlo zdát, že samuraj jako takový byl něco jako stroj na zabíjení, není to pravda.

Samurajové se řídili kodexem cti a odvahy s názvem bušidó. Zvládali dokonale umění boje, ale také se vyznali v umění, zenu a měli výborné strategické schopnosti. Používají dva meče - dlouhou a překrásnou katanu a malý meč tantó nebo wakizaši. Samurajové však své meče vytahovali zřídka a než aby se navzájem zabíjeli, raději vše vyřešili politickou cestou.

Meče však byly v roce 1868 zakázány a samurajové ztratili význam a čest.

Když porušili nějaké nařízení, spáchali obětní zabití seppuku neboli harakiri - kdy si Samuraj rozřízl břicho. Slušnost při tomto obřadu byla, že k samurajovi, který zrovna dělal seppuku, přiběhl další samuraj a usekl mu hlavu, aby se ten druhý netrápil.

Nindža je vlastně nájemný vrah, který byl doslova stroj na zabíjení. Ninjové dokonale zvládali medicínu, astronomii, zoologii, bylinkářství a bezpočet dalších odvětví. Měli oděvy, do kterých se dalo ukrýt spoustu různých zbraní. Vynalezli spousty zařízení, díky kterým dokázali bravurně přelstít nepřítele. Jejich zbraně byly často napuštěny smrtícími jedy.

Japonsko je jedna z nejvíce ekonomicky vyspělých zemí. Japonské vynálezy jsou po celém světě. Ať už jde o elektroniku, auta anebo komiksy.

Skoro každý, kdo Japonsko navštíví, vyzkouší hernu nebo bar. V Japonsku je to totiž oblíbená forma zábavy. V herně si člověk může zahrát oblíbenou hru pachinko, kde jde o to, nastrádat co nejvíc kuliček. Pokud jde o bary, člověk se může rozhodnout pro širokou škálu.

Například karaoke bary, kde si můžete zazpívat nějakou oblíbenou písničku s přáteli.

Nebo velice oblíbené Maid café a Host club.

V Maid café je vyhrazeno hlavně pro muže - obsluhují vás mladé japonky oblečené do šatů francouzkých služek. Oslovují vás "Pane" a rády sis s vámi zazpívají karaoke nebo zahrají nějakou hru. Avšak nenabízejí sexuální služby.

Obdobou pro ženy je tvz. Host club. Tam obsluhují mladí a krásní chlapci, kteří ženám (často ve středím věku) lichotí a často s nimi hrají hry anebo zpívají karaoke.

Manga je japonský komix, který se čte zprava doleva. Má nepřeberné množství žánrů od dětských, přes dramata pro mladé ženy, až po pornografii a psychologické horory. V Japonsku a ve světě je velice oblíbený a právě proto začalo vznikat i anime což je animovaný seriál nebo film.

V Japonsku je spousta parků a ve spoustě z nich můžete vidět i zajímavé kuriozity. Například park Nara se vyznačuje tím, že po jeho pozemcích volně běhají ochočení jeleni a srnky.

Návštěva japonského parku je jedna z věcí, která se dá považovat za nádheru. Růžové lístky Sakur poletující ve větru, dokonale zastřižené trávníky, potůčky, malé rybníčky a mnohem víc přírodních úkazů, nabízí každý z nich.

Jo,už je to tak.Paia se nechala zlanařit k překladu mangy o které v životě neslyšela,ale zjevně je hodně známá,protože má i Live Action film a když si zadáte název na google,vyjede vám jenom zachmuřenej bishík bez trička.Zlanařil mě k tomu Sempaiův kamarád,který tam překládá úchylárničky a během víkendu jsem se musela překonat a něco opravdu přeložit.Aby toho enbylo málo,z původbního zdroje jsem nerozumněla ani popel,takže musím kombinovat překlady ze dvou zdrojů,čímž to ale komplikuju editorům,ale jsem vděčná že to nemusím editovat já,mě rozčilovalo jenom to,když jsme ejdnu z hlavních postav pojmenovala Tsukara a jmenovala se Tsurara,takže jsem to pak musela asi deset minut přepisovat pořád a pořád dokola:D každopádně dostala jsem za úkol mangu Kurosagi,je to něco mezi detektivkou,komedií a takovým tím "pomsta" žánrem.Jde tam o podvody,machinace,úskoky a...zatím tedy moje překlady ještě nejsou na webu,ale v nejbližší době by se snad měly objevit(pokud se tým nerozhodne,že jsem tak mizerná,že mě radši vyhostěj),každopádně první dvě kapitoly přeložené už jsou,tak si můžete udělat alespoň hrubý obrázek o tom,jak to asi vypadá a jestli by se vám to líbilo(všechno co jsem zatím překládala se nese v podobném duchu),je tam ěnkdy hodně neznámých výrazů a trvalo mi než jsem se zorientovala v ekonomický a finanční oblasti(ty anglický slovíčka z toho jsou nekonečně dlouhý,ubíjející a nepřeložitelný:D).Každopádně až se můj překlad objeví,budu vás informovat.Zatím máte možnost podívat se i na ostatní mangy,kterých není zrovna málo^^ Koukněte TADY :)

Poslední dobou mám zvláštně vygumovaný mozek. Vážně, když jsem 31.ledna šla k učitelce držící vysvědčení, připadala jsem si jako bez ducha. Dívala jsem se jí do přísných očí a v hlavě mi hýřily myšlenky týkající se jejího výrazu.
"Neusmívá se... Sakra...To vypadá špatně! Určitě je zklamaná!" Pomalu jsem se k ní blížila a skoro se klepala. Jsem v osmičce a tudíž potřebuji co nejlepší vysvědčení... A taky kvůli rodičům. Pamatuju si jak jsem polkla a přitom zakopla o tašku jednoho z mých spolužáků a poprvé se odtrhla od učitelčina pohledu. Když jsem se očima vrátila zase k ní, pořádně jsme se lekla - usmívala se. Co? Usmívá se?
V tu chvíli jsem k ní došla a ona na mě s úsměvem promluvila: "Gratuluji."

Podala mi vysvědčení, já poděkovala, otočila se a v tu chvíli jsem se teprve odvážila,se na vysvědčení podívat.

A sakra. Dostala jsem samý jedničky! ÁÁÁ

Oči se mi začali zalívat slzami, naběhla jsem ke kamarádce a obě jsme tam bulely jako o závod. Obě jsme měli samý jedničky. Jéj!

---

Jo přesně takhle se to stalo. Nedokázala jsem tomu uvěřit. Čekala jsem dvojku z češtiny, ale nakonec mám jedničku! Byla jsem opravdu šťastná. A při tomhle mě napadla jedna věc. Víte že já se vůbec neučím? Opravdu ne. Nemám to zapotřebí, protože poslouchám v hodinách. Je mi jasné že až bude někde na gymplu tak se budu muset učit. Ale na základce to mám zatím v pohodě. Proto mě tak vytáčí, když se zeptám čtyřkařů, proč se na to nepodívají a oni mi odvětí:
"Já se prostě neumím učit."
A pak je vidím že o hodině dělaj blbosti -.- Abych se přiznala tak já fakt nejsem ten "studiiní typ". Škola mě nebaví (tedy krom určitých předmětů) ale vím, že je důležitá.
Proto je docela ironické, že mám samý jedničky i když jsme celý pololetí pařila WoW :D A prej že jsou WoWkaři úplně vypatlaní :D Tady to máte hateři! Muhehehe!
No asi to bude kvůli tomu že já WoWko tak úplně nehraju kvůli "hře", ale kvůli příběhu. Ano zamilovala jsem si příběh Warcraftu ^^ Už jako malá jsem pařila Warcraft II a později jsem si několikrát zopákla Warcraft III. Před půlrokem jsem začala hrát World of Warcraft a teď nedávno mě chytli i knihy. Mám za sebou dvě a chystám se i na zbylé. Teď jsem si zahrála Warcraft III znovu a chápu mnohem víc věcí, než jsem chápala jako malá. Opravdu je to skvělý příběh! :D

Možná si někdo povšiml, že obrázek nahoře je Arthas x Illidan slash :D Dávám to sem z jistého druhu ironie. Jednou jsem si takhle hledala nějaké obrázky Arthase a každej 4 byl slash s Illidanem - teď jde vidět kolik fanartistek hraje WoW :DDD

Udělala jsem další dvě AMV - to nevíte, že? :D

Tohle je mé AMV na jedno skvělé anime s názvem BOKURANO.

V nejbližší době na něj chci udělat recenzi ^^

Ano, myslím že tohle nemusím vysvětlovat ne? ^^

MINA x KUSHI

Nevěřili byste,jaký archivní kousky elektroniky najdete na našem intru.Ale i když je archivní,tak funguje a proto můžu psát tenhle článek...nebo spíše pokračování telenovely o mém notebooku a o tom jak jsem bez něj v háji.Jo budu znít jako závislák a asi jsem a tý závislosti se zbavovat nechci,pokud to závislost je,ale radši preventivně budeme říkat že ano,abych se pak mohla nechat příjemně překvapit když ne.Skoro dva roky života nastřádaný v jednom stroji.Přežil se mnou spoustu těžkejch období a všechno co jsem v něm měla nastahovaný a uložený mi přišlo jako naprosto nezbytné pro přežití.A když mi doma řekli,abych si z něj zazálohovala to nejdůležitější,jen jsem seděla a nevěděla jsem co.Nakonec jsem z celýho notebooka(kterého jsem kdysi dávno s láskou pojmenovala Taťána,jelikož náš domácí počítač byl Evžen a chtěla jsem aby byli hezkej pár) vytáhla 1GB dat,obsahující pár fotek,dvě alba písniček a několik povídek a věcí do školy.A ani vypálit jsem to enmohla,protože mechanika chtěla jiný DVD než jsem měla.Takže můj život v průběhu dvou let scvrklý do 1 GB.Když nad tím přemýšlím,vždycky děsně brečím.Teda já teď ty poslední dva dny skoro furt brečím i když je to jenom stroj.Chápejte,byla to věc,kterou mi moji rodiče svěřili,abych se o ní starala a já to nedokázala.A strašně mě to mrzí,spoustu věcí jsem s tím zkomplikovala,sama v sobě jsem se zklamala a je mi jednoduše na nic.Ale teď k tomu lepšímu.Spolužačka našla doma starší notebook,kterej nepoužívaj a mohla by mi ho půjčit.Což je pro mě úžasná naděje...a asi to má být i nějaký znamení.Abych si víc vážila too co mám.Možná abych víc psala na blog.A může to znamenat spoustu dalších věcí...a pro mě to momentálně znamená lehký obrat k lepšímu:)

Vezmu to rychle,bez obrázků,tragicky,přesně tak jak to je.Víte,občas mě můj notebook zlobil...zbělela mu sama od sebe obrazovka,problikával zeleně ale já si myslela že je to oukej,protože to vždycky přestalo.No,zjevně nebylo,protože včera potom co jsem ho zapnula tak veškerá černá barva je zelená a přes obrazovku mám pruhy jak kdyby mi někdo do monitoru jebnul kladivem.NaŠTĚSTÍ je ještě v záruce,tak ho zkusíme reklamovat,ale to může trvat strašně dlouho a můžou se mi na tu reklamaci klidně vykašlat,protože jestliže do mě někdo třeba blbě praštil v metru nebo v tramvaji a tím se ten noťas poškodil,tak nedostanu nic a novej notebook dostanu asi tak....nikdy.Tak mi držte palce mí milí anime maniaci:)

Asi se divíte,co je to za název článku.Děláme v angličtině gerundium.S přechodníkama.Sousledností.A s tím kdybych byla bývala.Všechno najednou.Dokonce i když říkám Fucking english...je tam to fucking ing.Ale co s tím nadělám,než naší učitelku přejde menopauza může to trvat i rok a do tý doby nemusí být milejší pod úroveň dráta v oku.Škola je všeobecně celá na drát v oku nebo na něco mnohem většího a nepříjemnějšího,jako telegrafní sloup,náklaďák nebo nějakej asteroid o poloměru půl kilometru(A NE NEVYPOČÍTÁM VÁM JEHO MODUL PRUŽNOSTI!!).

I když decentně a narcisticky a sebestředně se vám chci pochlubit že za celé své dlouhé umírání na gymplu(neumírám kvůli učení,ale kvůli tomu že v žalostný většině hodin bojuju se spánkem kterej jde blbě maskovat,jelikož mlaskám a mluvim ze spaní) budu mít vyznamenání.Jentaktak ale budu.No,stejně nevím k čemu mi to bude,na střední už se znova nehlásím....teda zatím,kdoví kolikrát ještě prolítnu.

Co se týče mě osobně...mám červenou hlavu.Odhodila jsem svůj rozkošný všehochuť melír a nejdřív si na hlavu nalila decentní hnědou a pak MAHAGONOVOU.Kdo by řek,že když bude na obale ženská s červenou hlavou,že to taky tak schytám.A voalá stalo se a já jsem spokojená,ohnivá zrzka,to jsem si vždycky přála,ale nikdy jsem na to neměla koule.Až teď a to ani tak nebyly koule jako spíš blbý světlo v drogerii.

A pokud něco opravdu poslední dobou dělám,tak hraju a čtu.A taky koukám na filmy.Žel bohu ne na anime.Bojím se,že mě to už trochu míjí,protože jediný co mám rozkoukaný je Durarara a to tím rozkoukaným myslím viděla jsem dva díly:D ale chci to vydržet kvůli tomu úžasnýmu openingu.Ale strašně se mi líbí novej Sherlock Holmes,na kterým jsem byla včera v kině.Aneb detektivní zápletka může jít do hajzlu,když tam máte poníka.Jo a Rayman origins je úžasná hra....teda snad se k ní o víkendu dostanu přes hordu lidí,co jí chtěj hrát taky:D

Jo a lidi,až se někdy budete s někým rozcházet,nekydejte na něj špínu a nedělejte histerický a psychopatický kroky,který potom píšete na facebook.

A normálně zjišťuju že jsem černohumorní zlosyn.To jsem teda byla i předtím,ale neříkalo mi to tolik lidí.Molly mi to říká furt že jsem zlosyn,protože se směju divnejm věcem který jsou zlý a ona se jim pak musí smát taky.A Sempai mi řek,že jsem černohumorní,když jsem měla blbou náladu a rozesmála mě v televizi zpráva o chlápkovi,co si střelil do hlavy hřebík a nevěděl o tom.

Možná už jste to zaznamenali a nebo se o tom doslechli. Začala válka. Nečekejte kulomety a atomové bomby (no i když) - tohle je totiž válka internetová. Ano, čtete správně. Tahle válka začala poměrně nevinně. Jednoho krásného dne, byl zablokován na pouhopouhý den megaupload. Zablokovala ho jistá organizace s názvem S.O.P.A. To je společnost proti šíření pirátství /shrnuto/. Na megaupload si prostě brousila zuby a po pár měsících (tedy včera) zablokovala megaupload natrvalo. Proč?
Ano možná by mohlo jít o prostý postup proti pirátství, jenže nezačíná tohle zavánět cenzurou?

Vemte si to takhle - koukáte na anime. Jenže kdyby dostala S.O.P.A. větší moc, už byste se na anime ani coulem nekoukli. Už žádné stahování, dívání se na anime na netu, čtení a stahování mangy... Žádné mp3 nebo obrázky.

A to není jen tak. SOPA by totiž nemusela zakázat jen megaupload a jiné stránky na stahování. Co třeba YouTube?

Spousta videí a hudby bez souhlasu vlastníka. Ano klidně by mohli zablokovat i YT. A tím by se mohlo stát jediné - kolaps internetu.

A tak se jistá skupina hackerů s názvem Anonymus rozhodla vyhlásit válku S.O.P.A, P.I.P.A. a celkově USA úřadům a začala jim zhazovat stránky. Jak FBI, tak například Warner music. Tato skupina vyslala dnes do světa zprávu, že pokud se neobnoví Megaupload do 72 hodin, tak začnou hackeři zneužívat a shazovat stránky FBI, Sony network, Facebook, Twitter etc.

A tím vyhlásili sopě válku - a je jenom na uživatelích ke komu se přidají...

(chudáci lidé co si koupili Premium account na Megauploadu -.- )

Dlouho jsem nenarazila na nic tak cute jako zamilovaný vlčí kluk.Miluju ten moment,kdy zvedne kytičku a začervená se.A opět se tu objevuje jedno důležité ponaučení do dalšího života:NEVĚŘTE KRÁLÍKŮM S ROHEM!

Každý člověk si občas potřebuje trošku osladit život,aby dokázal uvěřit tomu,že pohádky v životě existují.Já osobně si vždycky pouštím tohle video.Je to nejkouzelnější žádost o ruku,jakou jsem kdy viděla.Slečna je nádherná a její nastávající originální a vtipný.Nevím jak to s nimi je,ale věřím,že tihle dva budou žít šťastně,dokud je smrt nerozdělí:)

Vánoce byly super.Vážně.Bez ironie jak je u mě zvykem.Byly krásný i bez sněhu venku,bez žároviček c oknech a bez spousty dárků.Večer jsme si doma sedli k pohádce,jedli cukroví,rozbalili si co Ježíšek zapomněl pod naším stromečkem...a takhle šťastná jsem už dlouho nešla spát:)

Jen jediné my na tom chybělo...Sempai.Ono je děsně kýčovitý říkat,že si na Vánoce přejete lásku,pohodu,radost nebo jen jediného člověka,ona i ta písnička All I want for Christmas is you je kýčovitá...ale pro mě je to opravdu nejvroucnější přání.

A tak si dneska sbalím tašku a zítra dopoledne vyrazím autobusem,abych ho mohla večer obejmout a zase konečně uvěřit na to,že zázraky se dějí.Nevím jak moc toho můžu napsat,ale ono jsou slova častokrát zbytečná a asi i teď.Je to takový ten pocit bušení srdce,když se podíváte z okna na oblohu a víte,že někde je ten druhý a taky se na ní kouká.Ten hřejivý pocit,když si představíte,jak vás drží za ruku.Ta chvilka zachvění ,když po nekonečně dlouhé době konečně uvidíte na nástupišti stát vysokou postavu a vy jste si jistí tím,kdo to je.Ta radost,když si padnete kolem krku a uslyšíte milovaný hlas říkat "Ahoj".Pokud by za něco stálo strávit tisíc let v temné kobce,tak za tohle.Za to když usínáte a víte,že někam patříte.K někomu...:)

Hik se rozhodla že vám dá malý dárek ^^

I ze svého oblíbeného cosplaye, můžete udělat Vánoční ;)

Várka Vánočních obrázků ^^

Znáte koledy? a co když je zpívá někdo jiní? třeba Vocaloidi? ;)

Posloucháme otaku koledy! ^^

Určitě to znáte - někdo na vás má hloupou narážku ohledně toho, že se díváte na anime, čtete mangu a máte rádi Japonsko.
Uráží vás, vaši oblíbenou mangu/anime/postavu?

Určitě vás to naštve nebo rozesmutní.

Šikanují vás za to? Vaši rodiče vám to zakazují? Učitelé si na vás zasedli?

Právě proto píšu tenhle článek - já se přes tohle všechno totiž přenesla a pokusím se Vám poradit, jak to můžete zvládnout i vy.

Ještě o vašem otakismu nikdo neví?
To je výborné - můžete začít dobře a navodit i dobrý průběh.

-Začněte kamarády. Řekněte jim, že jste našli vážně zajímavou a zábavnou věc. Když jim řeknete anime nebo manga, někdo si představí hentai, jiný dívky s velkýma očima a někdo nebude vědět o co go.

Nejdřív jim vysvětlete, že hentai je jenom jeden žánr a mezi anime a mangou můžete najít jak pohádky pro malé děti, tak i psychologické horory. Pokud má tvůj kamarád rád např. detektivky, pusťte si spolu Death Note.
Pokud má rád bojování, nezapínej mu hned Naruto nebo Bleach - jsou to anime, které nemusí(ale i můžou) udělat prvním dílem na člověka dojem. Zkus mu zapnout Final Fantasy nebo Evangelion - hlavně pro kluky ;)

Holky se dobře chytají na Vampire Knight, I love my younger sister, K-on! a Nana.

-Rodiče jsou další na řadě. Pokud se ti povedete přesvědčit nějakého kamaráda/kamarádku, aby se na anime/mangu koukl a toho dotyčného to chytne a nebo to začne akceptovat, máš skoro vyhráno. Ale rodiče jsou někdy velkým problémem. Nějací to vezmou v pohodě a třeba se taky na nějaký anime nebo mangu kouknou.

Ale co když máš přísné rodiče?
Začala bych lehce - Japonskem. Úplně "jakobynic" prohoď, že jsi někde četl/a o Japonsku a že tě to zaujalo. A že se ti líbí jejich umění. Pokud to rodiče přijmou s nadhledem, semtam o tom promluv a zkus třeba říct, že tvůj kamarád/kamarádka se o to začal/a zajímat taky.

Pomalu se k tomu dopracovávej, jako když maluješ tahy obrazu - každý tvůj tah má smysl a nakonec vytvoří velké dílo.

Mí rodiče si takhle zvykli - doma někdy děláme japonská jídla, rodiče mi dovolují kupovat si anime/manga/japonské věci a třeba mi koupí i nějakou tu knihu nebo mangu. ;)

- Učitelé a spolužáci jsou další kapitola. U nich musíš začít polehounku. Začni se o tom lehce bavit, když se tě někdo zeptá proč se na to koukáš, usměj se a řekni "Protože je to skvělý a porozumíš spoustě věcem".
Zkus někomu nějaké anime doporučit, třeba ho to chytne a bude se dívat s tebou. Pokud si tě někdo začne dobírat,, neukazuj mu svou slabost a jen se usměj a řekni něco ve smyslu "Oka tvůj názor, ale mě nezajímá" a nebo, pokud to dokážete (a já to často dělám) tak člověka ignorujte, nedívejte se na něj a když skončí tak se na něj překvapeně podívejte a řekněte "Promiň, tys něco říkal? Neposlouchal jsem tě." Otočte se a dělejte jakoby nic.¨

Zní to zvláštně, ale když budete lidi ignorovat, nebudete jim ukazovat své slabé stránky, tak by si vás neměli začít dobírat.

I to se může stát. Podíváte se na anime/přečtete mangu a hend začínáte běhat po bytě a řvát japonská slova? Nebo i po škole?
To je dost špatný začátek a okolí si o vás začne myslet kdo ví co. Tak ať si myslí! Buďtě hrdý otaku!
Když na vás budou mít ostatní narážky a smát se vám, zkuste je odbít. Ale pozor - pokud stále dokola nějakému kamarádovy, který se na anime nekouká a mangu taktéž nečte, říkáte o tomhle, mohlo by ho to začít nudit a nebo štvát.
Já mám kamarádku, která anime ani mangu nemá ráda, ale akceptuje to, poslouchá mě a dokonce se mnou byla na Advíku a užila si to tam! :)
Jak toho docílit? Zkuste být na toho člověka milý - dejte mu opsat úkol, vysvětlete látku, bavte se spolu i o jeho končcích - on pak pocítí i jisté sympatiie a vy se mu budete moci vypovídat i o manze kterou jste včera četli ;)
U rodičů a učitelů to bude těžší, ale vždy je tu jedna věc, kterou můžete vše napravit - známky.
Asi si říkáte "pěknej opruz" ale řeknu to narovinu -poslouchejte na hodinách.
Já se skoro vůbec neučím, ale mám dobré známky, protože poslouchám o hodinách. Učitelé si mě proto nedobírají, rodiče nemůžou říct, že mi anime a manga zhoršují známky ;) A před učiteli i rodiči se můžete semtam vyšvihnout i tím, že jim z Japonska řeknete nějakou zajímavost. A pokud je dotyčný dospělý chápavý, tak pochopý, že vám to může i v mnoha věcěch pomoct :)

Co se týče okolí, já na tom byla dost těžce - u rodičů jsem začala pomalu a vyšlo mi to, ale ve škole ne. Začala jsem moc rychle a všichni na mě koukali jak na blázna - ALE. Udělala jsem to ve 4.třídě, tudíž to věděla jen naše třída. Když jsem se dostala do 6. tř. a tudíž i na druhý stupeň, začali se to lidi dozvídat a v sedmé třídě, když jsem šla po škole, spousta lidí na mě pořvávali hnusné věci. A tak jsem začala odzačátku.

Měla jsem pár kamarádek ze školky v osmičce a tak jsem se s nima začala bavit - pak s jejich kamarádkama a až jsem se nakonec bavila se všema holkama z té třídy :D Začala jsem používat vtipy, dvojsmysly a začala vymýšlet různé hlášky - a bavila jsem se s nima jen ve škole a na volitelkách.
Polehoučku a pomalu mě za chvíli znala celá škola jako tu divnou. Tak jsem se ve třídě začala snažit, kamarádila jsem se spolužákama ostošest a začala ve třídě organizovat akce. Když někdo potřeboval pomoct, tak jsem pomohla - a tak si mě začali ve třídě vážit a brát mě jako "normální" kamarádku. Přes kamarády mých spolužáků, jsem se začala přátelit i z lidmi z jiných tříd a teď mě už všichni neberou zas tak špatně ;) Nikdo na mě nepokřikuje, našla jsem si spoustu kamarádů a je mi líp.

A proto doporučuju - snažte si najít kamarády - ti jsou začátek všeho ;)

Lidé, kteří sdílejí váš koníček - skvělé ne? Ale jak si takové najít?
Projíždějte otaku blogy a stránky které se týkají určitých anime a mang (např. Konoha.cz, nebo Hokage.cz) najdete někoho, jehož příspěvky vám přijdou sympatické a souhlasíte s ním v názorech? Zkuste mu napsat. Opravdu za zkoušku nic nedáte. Už jsem si našla pár skvělých přátel :) Často úplnou náhodou, ale vůbec toho nelituji ;)

Ano, Cony jsou další věc, která se Otaku týká.
Con je určitý sraz (né jenom otaku), kde se schází lidé určitého koníčku.
U nás existuje několik otaku conů - Animefest v Brně, Advík v Praze a Akicon taktéž v Praze... Je jich víc.
Na Slovensku je to třeba Comics salón.
Nejlepší je na kon, jít s tím, že už máte nějaké známé, kteří tam jdou taky a třeba se k nim přidat. Vyhlédněte si předem přednášky na které chcete jít.
A jak na rodiče? Řekněte jim, že chcete jít na Japonský festival, kde budou přednášky a workshopy.


Snad tenhle článek není úplně k ničemu a v něčem vám pomůže ;)