Září 2011

Sekaiichi Hatsukoi - Online CZ epizody

28. září 2011 v 18:33 | Hik~chan |  Sekaiichi Hatsukoi epizody
Všechny díly :3
Rovnou se zavazuji, že ŽÁDNÝ DÍL NEVLASTNÍM!



Sekaiichi Hatsukoi recenze - Láska může trvat i deset let

28. září 2011 v 18:12 | Hik~chan |  Sekaiichi Hatsukoi recenze

Sekaiichi Hatsukoi by se dalo nazvat jako pokračování Junjou Romantici - Tuhle mangu totiž kreslí Nakamura Shingiku, a právě ona nakreslila i mangu Junjou.
V Sekaiichi na pár postav z Junjou Romantica, určitě narazíte - Děj se totiž odehrává v Marukawě - právě zde pracuje Aikawa, Usagi-san a další. Stejně jako v Junjou jsou zde i tři páry.

Koisuru Boukun ~Smile~

28. září 2011 v 13:50 | Hikate |  Hikate
TOto je moje video - není moc povedené, jelikož se mi hodně sekalo, když jsme ho vyráběla :/

ALe doufám, že se aspoň trochu líbí :)


Temný les

28. září 2011 v 13:48 | Hik~chan |  Hikate jednorázovky
Takže asi jste si všimli, že jsme nic nepřidávala. Čas jsme měla, chuť ne. Teď se mi nějak vrací, tak se pokusím něco přidat :)
První věc je má básnička, kterou jsme vymýšlela jeden den ve škole - není anime, ale mě se líbí :3
I hope you like it :3
______

Šla dívka,
šla lesem černým.
Stačila chvilka,
stal se les mrtvým.

Nikdo jí neslyšel,
zůstala sama.
Nikdo jí neviděl,
napospas dána.

Mrtvá ležela na zemi,
Krví prosáklá zem.
Její duch jde k nebi
Z nebe snesl se boží hněv.

V temnotě lesa,
Ve stínu stromů.
Putují monstra
Na sever domů.

Do rodné země,
Života tam není
Tam v hnilobě
Mrtvoly leží.

Příšery chodí
Po světě našem
Ničí a vraždí,
Svět je již skoro zničen.

**

Šel mladý chlapec,
Šel lesem černým.
Uviděl kopec,
Posetý kvítím.

Přešel na druhou stranu,
Zde rostl les,
Plný stromů,
Mezí a cest.




Procházel tím lesem,
Až došel k velkému dubu,
Otevřel ústa údivem
Našel zde mrtvou ženu.

Byla moc krásná,
Vlasy měla husté,
Zahořela v něm láska
K dívce mrtvé.

Sevřel jí dlaně,
Vtiskl jí polibek,
Na posmrtné straně
Cítila jeho dech.

Byla však mrtvá,
On byl živý
Láska je silná
Zabil se pro ni.

**

A tak si láska
Vybrala svou daň
Leželi tam oba
On svírající její dlaň.

Monstra nakonec zničila zem.
Dál vraždily a ničily.
A jen ti dva tam leží, noc střidajíc den,
Navždy láskou svou spojeni.

Zlá skříňová tyč a jiné stalkerské historky

19. září 2011 v 19:45 | Paia |  Paia deníček

Tyhle deníčky nikdo nečte,takže si sem defacto můžu psát co chci,což je na jendu stranu osvobozující ale na druhou stranu to jen potvrzuje to,že jsem asi forever alone,když si tu píšu sama se sebou...
Mám asi stihomam,nebo jak se tomu říká.Mám pocit,že po mě jde tyč z mojí skříně.Taková ta jak je na ní pověšený závěs,pokaždý když an to sáhnu,spadne to a flákne mě to do hlavy.Nejenom,že je pro mě hlava velice důležitou částí těla,protože na ní mám vlasy,ale taky do celkem bolí.A víte proč ta tyč padá?Protože je moc krátká.Asi o půl metru.Dobře to přehánim,ale fakt je moc krátká.A vypadává z těch šlábku,který tam jsou.JENOMŽE!!!Když přijde vychovatelka,abych jí ukázala co je v nepořádku,tak drží.Prostě jak kdyby tam byla zabudovaná,ale jan se za vychnou zavřou dveře už jí mám zase na hlavě.

Je tu poněkud pusto přátelé.A asi i bude.Upřímně:Mám teď pár problémů,které mi řpijdou mnohem důležitější,než napsat na blog úžasný článek.Víte,ono si pořád myslíte,jak máte všechno pod kontrolou.Ale pak stačí,aby se podělala jedna taková banální věc jako zdraví a zjistíte,že vlastně nemáte pod kontrolou VŮBEC nic.Ale absolutně.Příroda s váma vytře podlahu a nebude se ohlížet na to,jak máte super známky ve škole,nebo kolik máte přátel na facebooku.A pak si jen přejete,aby to bylo v pohodě.Aby si o vás ostatní nemuseli dělat zbytečný starosti,aby byly naprosto nemístný otázky typu:Co ti je?Jsi v pohodě?Jo,zní to možná trapně a možná se teď chovám jako ty ksichtoknižní pipinky,co vždycky napíšou šíleně smutnej a sebezničující status a čekaj,že se jich někdo zeptá o co jde,aby řeklůi jen:Ale nic...a vypadaly ještě ajko větší chudinky.Přeju si,abych byla zdrvá.I když to možná byla daň za moje přání...prostě rovnocenná výměna,něco si přeju,tak musím obětovat něco stejné hodnoty...v tom případě...ať to tak zůstane...ale jestliže ne,tak se modlím,abych konečně mohla říct:Je to za mnou.Napořád.

Back to reality!

3. září 2011 v 18:39 | Paichichi |  Paia deníček

Dlouho jsme se neviděli což?No od tý doby co jsem napsala poslední článek píšu ještě víc jako prase,přibrala jsem asi pět kilo a mám novou fotku na domovence(alias vstupence do vězení,fakt to tak vypadá!).A hlavně jsem zase v Plzni,ve své druhé domovině plné piva a bláznivých spolubydlících.