Květen 2014

IT IS OVER!

20. května 2014 v 12:50 | Paichichi/Paia |  Paia deníček
Tak ej to za mnou, jak už článek napovídá. Čtyři roky středoškolského studia, maturita.... A DALA JSEM TO!!!! A musím strašně namyšlenecky dodat, že na samé jedničky (já vím, nothing to write home about, ale dostanu úplně boží desky k maturitnímu vysvědčení, který si vlastně může pořídit každej, kdo si pořídí lahvičku akrylek. Ale bylo to celý zvláštní...několik týdnů naprostýho yvšilování a stresu se den před maturitou změnilo na absolutní klid. Moji kamarádi z intru, hrozní flegmatici mi říkali, že maturitu dám jen, když budu mít lidově čřečeni v p*či. A je to pravda, jakmile jsem to měla aspoň chvíli na háku, probudil se ve mě můj výmluvný démon (který štve každého mlčenlivějšího člověka v mém okolí) a nějak jsem to ukecala. Pravda je, že při mě stáli asi všichni svatí, rpotože jsem si vybrala strašně super otázky, většinou takového rázu, že vám stačí občas kouknout na televizi a víte o co jde. Takže svým způsobem jsem i naštvaná, že jsem se učila tolik neskutečnejch hovadin, rvala si vlasy u Kanta a Soukromýho práva, že jsem histerčila, upadala do depresí a hroutila se u Sempaie v náručí (přeložte si to jako- brečet brečet a radši nevylízat z postele, být bílá jako smrt, zhubnout pět kilo a vypadat jako zombie). Musím říct, že Sempai se ke mě celou dobu choval hrozně heky, ne jak já k němu, když maturoval. Já byla hroznej pedant, co ho zjebával za každou hru v LoLku, že se neučí. A udělal to. On mě pořád jenom utěšoval a nechával mě flákat se, dělal mi svačinky a zabaloval mě do peřin a taky jsem to udělala. Asi budu muset změnit taktiku působení an ostatní lidi.
A co teď s mým životem bude? O vejšce mluvit nechci, řekněme, že to dobré není ani trochu a kdykoliv na to myslím, zapomínám na to, že jsme udělala maturitu a můžu žít ten vysněný život po "maturitě". V první řadě bych si asi měla uklidit a následně vyklidit pokoj na intru. Přijdu si trochu jak Konan z Naruta, jsem tu zavalená papírama. A pak si přijdu taky trochu jako prase, protože jsme tu zaházená obalama od jídla, neumytým nádobím a ponožkama. Použitejma. Doufám, že to nezmění vaši bezbřehou víru v mou dokonalost. Ano i já používám ponožky. A ano, i já je házím po pokoji, nebo ještě v lepším případě prostě jen do té hromady nakumulovaného oblečení padnu a spím. Spaní praktikuju od včerejška v porovnání s posledními měsíci celkem dost...no dobře, aspoň osm hodin. Krom toho, kdykoliv něco dělám, nebo čtu, pořád si říkám, že si to musím zapamatovat na amturitu. Nebo když jdu prokrastinovat, tak to vlastně není prokrastinace, ale já si myslím že je, protože si neuvědomuju, že už do té školy nikdy nepůjdu. Nebo alespoň ne do téhle. A když jo, tak už en jako student.
Potom, až se vystěhuju z pokoje, tak se ještě jednou budu muset do Plzně vrátit, abych si vyzvedla výzo a pak hlavně,abych si poprvé vyzkoušela mé nulové zkušenosti z Phoenixe Wrighta v reálu. Jsem předvolaná jako svědek k soudu. Ono nevím, ejstli jsem tu o tom psala, ale týden před mým maturákem (půl roku zpátky) mi někdo z šatny ukradl batosh se všema věcma. K mému obrovskému překvapení ho chytili a já budu muset přísahat na bibli, že nebudu lhát (i když na bibli přísahaj asi jenom v americe, já nevím na co bodu přísahat já, snad to bude knížka, co má v recenzích aspoň 4 hvězdičky).
No a pak prázdniny...měla ybch si anjít brigádu, zatím to nevypadá pro ěm moc dobře, nikde nechtějí člověka jen na měsíc. Ale budu se snažit. Pak bych se letos ráda podívala na Advík. Měla jsme obří cosplayové plány, ale všechny se tak nějak naprosto rozpadly, což mě mrzí, prostě mi dochází, že i kdybych byla sebelepší, nikdy nebudu dost dobrá na to, aby si mě někdo všímal. Ale když nic, snad letos upgraduju Faith, protože jsme v republice zatím jenom dvě a o mě se zatím říká, že jsem ta "lepší". Takže letos bych chtěla být ještě lepší. Původní plány byly například Nariko z Heavenly Sword, ale zjistila jsem, že nemám dost odvahy na to, vyjít ven tak moc vysvlečená a že asi můj roleplay by byl celkem na nic (ono ani na Faith kdovíjakej není), pak jsme plánovala Big Sister, ale ta padla na tom, že by nebylo jak její obří části převízt, měla by jich opravdu hodně a všechny by byly křehký, třetí plán byl Vi z League of Legends(které jsem povahově asi paradoxně nejvíc podobná) ale tam to zabily dvě věci- cena a jiná cosplayerka. Upřímně myslím si, že vzhledem bych se na tuhle postavu hodila líp a sebestředně si myslím, že i celkově bych ten cosplay mohla vyrobit lepší...ale nechci se stát středem hejtu. Už takhle se o mě nikdo nezajímá a nechci, aby ta troška, co se o mě zajímá, mě ještě nenávidla...tak uvidíme, jestli neoživím Lan Fan nebo třeba Rebeccu Chambers, nebo jestli mě nenapadne ještě něco úplně jiného.
A v srpnu ybch chtěla někam jet, na dovču. Vidět zase kousek světa. Něco jsem si našetřila a něco málo snad dostanu za svou velkou snahu a mohla bych třeba vidět Řím...přiznám se, chci jen hodně pizzy, špaget a jinýho neuvěřitelně dobrýho italskýho jídla (to mi připomíná, že při dělání lasagní jsem dostala elektrickej výboj od trouby...ale ty lasagně byly stejně boží). Ono mám velkolepý plány na cestování asi tak celej život, ale tohle je momentálně asi tak nejdostupnější věc...navíc poslední poznávací pobyt v Paříži byl super (mrk mrk Juri!:D), tak třeba by tohle mohlo být taky super. Hlavně kvůli tomu jídlu. VLASTNĚ ITALOVÉ DĚLAJ I ZMRZLINU, ŽEJO?!! ŘÍME, UŽ LETÍM!

Ne, teď letím do Delishe, na burgera. Oslavuju. Komorně a sama, včera jsem si ankoupila kosmetiku za svoje celoměsíční kapesný a dneska jdu na oběd za tu samou cenu. A pořád to svádím na oslavování. Zatím jsem si nekoupila drahej sekt nebo tak ěnco, ale jahody už v obchodech jsou (ale hnusný...).

A jelikož teď budu mít víc volného času, tak ybch mohla i častěji psát sem (mým dvěma čtenářům:D:D:D:D). Napadlo mě udělat sáhodlouhý článek třeba o tom, co mám a nemám ráda...takový větší představení, tak třeba navrhněte, jakou skupinu věcí bych v tom třeba krom jídla, hudby a filmů měla zahrnout:D třeba z toho vyleze něco zajímavýho.
Takže zdárek párek, já se jdu strašně přejíst, tak strašně, že budu brečet, proč jsem to dělala, ale druhej den si řeknu, že to bylo sakra super jídlo:D

Matura za týden

10. května 2014 v 19:56 | Paichichi/Paia |  Paia deníček
Žiju. A za týden píšu přijímačky na vejšku. A pak za dva dny maturuju. Jak to popsat? Stres, děs, nevolnosti, pocity zoufalství, histerie. Přechází to v pocity: To nějak dáš, I don´t give a fuck. A pak zase zpátky k tomu, že to nedám a budu žít v kebračových lesích (děkuji Mollysovi za tento lákavý návrh nového domova). To jen abyste věděli, že žiju. I když už mám svůj baráček z papírů a knížek. Modlete se za mě, ať si vyberu východní asii, Pána prstenů, psychologické směry a z angličtiny něco krom hudby, která spojuje lidi. Díky. ^^